Tento článek se zaměřuje na spolupráci odborníka a peer konzultanta, kteří společně poskytují poradenství rodinám v rozpadu v olomoucké organizaci Jak Dál?. Práce v týmu může nabídnout rodičům pomoc a vhled do období plné změn, ale také podporu a motivaci zvládnout náročné životní období a vědět, jak dál. Rodiče čeká společná práce na vytvoření nového fungování, vytvoření nového funkčního způsobu komunikace a práce na vzájemné důvěře a respektu, jako dvou rodičů.
Olomoucká organizace Jak Dál? od roku 2020 nabízí rodinám pomoc prostřednictvím poradenství, které je realizováno mini týmem odborníků z řad sociálních pracovníků, psychologů a peer konzultantů. Mladí lidé, kteří si prošli v dětství rozpadem vztahů rodičů a nebo duševními problémy např. úzkostně depresivní ladění, sebepoškozování. Tato organizace byla založena s vizí zapojit do týmu mladé lidi, kteří na základě své osobní zkušenosti mohou rodičům a dětem nabídnout svoje zkušenosti, sdílet svůj příběh z dětství a vnést do spolupráce s rodiči dětský neutrální vhled.
Rozvod rodičů a možné dopady rozvodu na děti
Rozvod rodičů je událostí, která může pro dítě představovat významný stresor, ovlivňující jeho pocit bezpečí, vztahovou stabilitu a důvěru k dospělým. Výzkumy opakovaně ukazují, že rozvod představuje potenciální rizikový faktor pro duševní zdraví dětí, přičemž jeho dopady se mohou promítat do vztahové oblasti, prožívání nejistoty, dilemat vyplývajících z loajality k rodičům či zhoršení školního výkonu (Amato, 2000; Kelly & Emery, 2003; Matějček, 1994). Reakce dítěte na rozvod jsou však velmi individuální a závisí na celé řadě faktorů – například na způsobu, jakým je dítě do procesu rozvodu zapojeno, jakou podporu dostává, nebo na dosavadní kvalitě vztahu s oběma rodiči (Hetherington, 2002; Šulová & Gillernová, 2006).
Optikou individuální psychologie (Dreikursová-Fergusonová,1993) děti nevnímají rozvod jen jako rozchod rodičů, ale jako zásah do svého vlastního pocitu identity a místa ve světě. Rozpad rodiny pro děti často znamená:
- Ztrátu jednoty
Dítě přichází o pocit „jednoho domova“ a musí si zvykat na oddělené světy matky a otce a jejich nové partnery a jejich nové partnery. - Nejasné hranice
To, jak propustné nebo uzavřené budou tyto dva světy, závisí na komunikaci a spolupráci rodičů. - Pocit nejistoty
Děti mohou cítit, že jejich postavení v rodině je ohroženo, a mohou hledat způsoby, jak si zajistit svou roli (např. přehnanou poslušností, konfliktním chováním nebo snahou rodiče usmiřovat).
Nemusí se ale vždy jednat o traumatizující proces nebo negativní zkušenost. Naopak, řada párů zvládla svůj vztah/manželství ukončit bez vzájemného trápení, trýznění, ubližování, a jsou šťastnější každý někde jinde a s někým jiným. Děti byly ušetřeny dlouholetých sporů mezi rodiči a mohou si do svého budoucího života odnést zkušenost a obraz toho, jak konstruktivně řešit obtížné životní situace.
Spolupráce peer (pí:r) konzultanta a odborníka v organizaci Jak Dál?
„Peer“ je anglický termín, který se do češtiny obtížně překládá. V angličtině tento termín určoval příslušnost k dané vrstvě aristokracie (Svenson, 1998). Překládá se jako „osoba stejného stavu“ nebo také „vrstevník“ a označuje osobu, která se s jednou či více osobami shoduje v určitých rysech vybrané významné oblasti (Foitová et al., 2016). Může to být člověk, který je druhému blízký například věkem, sociálním postavením, zaměstnáním, zdravotním stavem, zájmy či životním postojem, a který tak má z důvodu této podobnosti schopnost jej ovlivňovat v jeho názorech a postojích (Svenson, 1998). V oblasti duševního zdraví termín „peer“ označuje člověka, kterého s druhými spojuje zkušenost s duševním onemocněním (Foitová et al., 2016).
Peer konzultant v organizaci Jak Dál? je mladý člověk ve věku 18–26 let, který si v dětství prošel rozpadem rodiny. Je připraven s rodiči a dětmi o svých zkušenostech z pohledu „dítěte“ mluvit, nabídnout svůj pohled a poradit, co dítě v podobné situaci potřebuje, aby změnu zvládlo. Peer je odborníkem na svůj život a přináší tak do poradenství obraz toho, jak dítě může situaci vnímat s odstupem času. Nevnáší do poradenství odborné pohledy, zaměřuje se výhradně na svoji zkušenost a emoce. Pro vykonání práce peer konzultanta nestačí jenom „zažitá zkušenost” s rozvodem a/nebo duševní nesnází. Peer konzultant musí umět se svou zkušeností zacházet podobně jako s „nástrojem”. Musí rozumět k čemu nástroj slouží a jaký cíl je s ním možné dosáhnout, a jaký ne. Je také důležité se o svůj nástroj starat, čas od času ho zkontrolovat a znovu naladit. Peeři mohou na základě své zkušenosti a přípravě na tuto roli zprostředkovat pohled dítěte bezpečným a neutrálním způsobem.
Zkušenosti z praxe ukazují, že zapojení peer konzultantů v podpoře rodin má silný humanizační účinek – peer konzultant pomáhá snižovat pocit osamocení, „překládá“ odborný jazyk, propojuje formální a neformální pomoc. Z pohledu týmu přináší nový úhel pohledu, upozorňuje na možná slepá místa a posiluje důraz na partnerský přístup. Spolupráce odborníka a peer konzultanta, tak může zvýšit efektivitu práce, motivovat rodiče ke změnám, snížit míru konfliktu mezi nimi, vést rodiče ke konstruktivní komunikaci.
Multidisciplinární spolupráce
Moderní přístupy v sociální práci a psychologii zdůrazňují význam multidisciplinárních týmů, které reagují na složitost situace klienta prostřednictvím propojení více odborných pohledů. Spolupráce odborníků (sociální pracovník, psycholog, terapeut, právník apod.) umožňuje lépe porozumět situaci rodiny a nabídnout komplexní podporu. Tento přístup posiluje nejen kvalitu intervencí, ale i jejich koordinaci a kontinuitu. Zásadní roli hrají také „měkké“ faktory: důvěra mezi členy týmu, vyjasněné kompetence a respekt k různým formám odbornosti.
V posledních letech se v oblasti práce s ohroženými rodinami a dětmi posiluje význam multidisciplinární spolupráce, která reaguje na komplexnost situace a potřebu propojení různých odborných pohledů (Valenta, 2013; Bednářová et al., 2020). Do těchto týmů se stále častěji zapojují také peer konzultanti – lidé s vlastní zkušeností, kteří používají svůj osobní příběh a zkušenosti k podpoře druhých. Peer přístup, původně rozvíjený především v oblasti duševního zdraví (Mead et al., 2001), se ukazuje jako významný nástroj také v kontextu práce s rodinami, neboť přináší autenticitu, důvěru a porozumění založené na sdílené zkušenosti (Černá, 2018; Janotová & Zeman, 2021).
Spolupráce odborníků s peer konzultanty je součástí pracovní kultury organizace Jak Dál?. Práce v týmu funguje při provázení rodičů v době, kdy ukončují svůj partnerský nebo manželský vztah a potřebují pomoci nastavit rodičovství, ale také v rámci pomoci rodinám, kde dítě nebo dospívající trpí duševními nesnázemi. Skladba týmů, která pracuje s rodinou může být rozmanitá např. psycholog + peer konzultant, sociální pracovník + peer konzultant nebo také sociální pracovník, psycholog a peer konzultant. Práce v tandemu s peerem přináší spoustu výhod a benefitů, ale klade i vysoké požadavky na odborného pracovníka, který nese odpovědnost za proces práce s rodiči nebo dítětem. Odborný pracovník během jednoho setkání s rodiči obvykle zastává více rolí tzn. odborníka, který má do procesu přispět svojí odborností a pohledem, ale zároveň je i facilitátorem a to zejména v situacích, kdy do rozhovoru vstupuje peer konzultant, který má za úkol zaměřit se na témata, které jsou mu v rámci jeho příběhu/zkušenosti blízké a může přispět svými zkušenosti do rozvíjení rozhovoru. Do rozhovoru odborník vstupuje s potřebou doplnit rozhovor o odborný rámec, využívá techniky aktivního naslouchá, pomáhá rozhovor rozvádět, uklidňovat, atd.
Peer konzultanti v organizaci Jak Dál? nepracují s rodiči ani dětmi sami a vždy jsou ve dvojici s odborníkem. Jeden z hlavních důvodů je skutečnost, že rodiče, kteří jsou před/během/po rozvodu bývají velmi často v konfliktu a může dojít k slovnímu ataku na peer konzultanta. Práce v tandemu z našeho pohledu a zkušeností přináší pracovníkům i klientům spoustu benefitů, které pomáhají zvyšovat efektivitu práce, zvyšují kvalitu služby, rozvoj svých zkušeností a dovedností. Mezi hlavní benefity, které se v praxi ukazují jako přínosné patří:
Kreativita, inovace a efektivita
- Spolupráce dvou lidí přináší různé perspektivy a nápady, což podporuje hledání inovativních řešení – „víc hlav více ví”
- Informace se říkají v jeden moment, kdy jsou přítomni všichni odborníci a klienti, dochází tak minimalizaci opakovaného předávání informací o rodinné situaci dalšímu odborníkovi a umožňuje pracovat tady a teď a nečekat na další setkání, kdy se zapojí další člen.
Vzájemná podpora a motivace rodičů ke změně
- Kolega/kolegyně může být oporou v náročných situacích a pomoci zvládnout krizovou situaci.
- Lidé se navzájem motivují a povzbuzují, což zvyšuje pracovní nasazení.
- Klienti slyší naději pro sebe a své děti, že se těžké situace v životě dají zvládnout
Profesní růst a učení
- Práce s kolegou umožňuje sdílení znalostí a dovedností, což urychluje profesní růst.
- Učení se z různých pracovních stylů a přístupů obohacuje zkušenosti každého člena týmu.
- Laický pohled přináší nadhled, odhledčení, podporu
Vyšší flexibilita a zastupitelnost
- Když jeden z pracovníků nemůže pracovat (např. nemoc, dovolená), druhý je schopen pokračovat bez výrazného narušení práce (práce v mini týmu, kde jsou dva odborníci a jeden peer, popřípadě v organizacích, kde peer pracuje sám – organizace Anabell.)
- Tandemová práce umožňuje snadnější delegování úkolů a snížení míry zátěže spojené s administrativou např. střídání se v psaní zápisů, vykazování práce.
Posílení týmového ducha
- Spolupráce vytváří pevnější vztahy mezi kolegy, což může přispět k lepší atmosféře na pracovišti.
A jaké jsou limity?
- časová náročnost na zajištění týmu pro rodinu
- finanční nákladnost
- zvýšené úsilí při výběru pracovníků do týmu
- nejasné kompetence jednotlivých členů týmu
- nedostatečná metodologická podpora týmu
- nepřipravenost týmu
- hierarchické rozdíly a mocenský nerovnováha
Závěr, shrnutí
Role peer konzultanta má výrazný potenciál v oblasti práce s rodinami po rozvodu. Jeho přínos nespočívá pouze v osobní zkušenosti, ale především v autenticitě, důvěře a schopnosti nabídnout perspektivu dítěte, která může být v čistě odborném rámci snadno opomenuta. Peer konzultant je nositelem hlasu dítěte – často nezprostředkovaného, emotivního a zároveň důvěryhodného, protože vychází z vlastního prožitku. Tato rovina vnáší do poradenského procesu lidskost, pochopení a schopnost navázat rychlý kontakt s klienty.
Zároveň je však nezbytné si uvědomit, že peer konzultace není univerzální nástroj. Její účinnost je podmíněna jasně vymezenými kompetencemi, systematickou přípravou peer konzultanta a důsledným nastavením spolupráce v týmu. Důležitou roli hraje odborná podpora – formou supervize, metodického vedení a pravidelné reflexe práce. Bez těchto prvků hrozí riziko přetížení peer konzultanta, neefektivní spolupráce nebo ztráta důvěryhodnosti celého poradenského procesu.
Zkušenosti z organizace Jak Dál? ukazují, že tandemová spolupráce mezi odborníkem a peer konzultantem může být vysoce funkčním modelem podpory rodin. Vyžaduje však otevřenost, vzájemný respekt a kulturu spolupráce, která ctí jak profesní, tak osobní kompetence. Dlouhodobě může tento model přispět nejen ke zvýšení kvality služeb, ale i ke kultivaci prostředí sociální práce, kde se znalost a zkušenost stávají rovnocennými partnery.
Pro další rozvoj tohoto přístupu je zásadní podpora ze strany institucí, uznání peer rolí v legislativním rámci, a také systematické vzdělávání odborníků i peer konzultantů. Právě propojení teorie, praxe a zkušenosti může být klíčem k citlivé a efektivní pomoci rodinám procházejícím náročným obdobím.
Zdroje:
Amato, P. R. The consequences of divorce for adults and children. Journal of Marriage and Family, 2000, roč. 62, č. 4, s. 1269–1287. ISSN 0022-2445.
Bednářová, J., Baštecká, B., Šafránková, K. Spolupráce pomáhajících profesionálů: Možnosti a limity multidisciplinárního přístupu. Praha: Grada, 2020. ISBN 978-80-271-2451-4.
Černá, M. Peer konzultant jako součást týmu. In: Fokus Praha (ed.). Nové cesty v péči o duševní zdraví. Praha: Fokus Praha, 2018, s. 57–65. ISBN 978-80-907398-0-7.
Hetherington, E. M. For better or for worse: Divorce reconsidered. New York: W. W. Norton & Company, 2002. ISBN 978-0393323874.
Janotová, D., Zeman, P. Peer přístup jako nástroj sociální práce. Sociální práce / Sociálna práca, 2021, roč. 21, č. 1, s. 40–54. ISSN 1213-6204.
Kelly, J. B., Emery, R. E. Children’s adjustment following divorce: Risk and resilience perspectives. Family Relations, 2003, roč. 52, č. 4, s. 352–362. ISSN 0197-6664.
Matějček, Z. Co děti nejvíc potřebují. Praha: Portál, 1994. ISBN 80-7178-003-4.
Mead, S., Hilton, D., Curtis, L. Peer support: A theoretical perspective. Psychiatric Rehabilitation Journal, 2001, roč. 25, č. 2, s. 134–141. ISSN 1095-158X.
Šulová, L., Gillernová, I. Psychologie rodiny. Praha: Grada, 2006. ISBN 80-247-1002-4.
Valenta, J. Multidisciplinární spolupráce v oblasti sociální práce. In: Musil, L. (ed.). Reflexe profesní praxe v sociální práci. Brno: Masarykova univerzita, 2013, s. 115–127. ISBN 978-80-210-6323-3.
Tyto materiály vznikly v rámci projektu Standardizace při zapojení peera do poradenství rodinám v rozchodu/rozvodu, reg. č. CZ.03.02.02/00/22_027/0001203. Projekt je financován z operačního programu Zaměstnanost plus.
