Kdo je peer konzultant a jak pomáhá v pomáhajících profesích
Jmenuji se Emma a pracuji jako peer konzultantka v organizaci Jak Dál?. Ráda bych Vám v následujících řádcích představila svoji roli a smysl mojí práce…
Znám stavy, kdy se člověk cítí ztracený, unavený, kdy má pocit, že mu nikdo nerozumí, úzkosti, zmatek, i chvíle, kdy jsem přestávala věřit, že se něco může změnit. Jedním z momentů, který mi tehdy hodně pomohl, bylo seznámení se s mladou slečnou, která otevřeně, bez přetvářky a studu sdílela svou zkušenost s úzkostmi. Nebála se citlivě mluvit o tom, co ji tížilo, a zároveň mě i opravdu vyslechla. Aniž by to tehdy některá z nás tak pojmenovala, byla mi peerem. Dodala mi pocit, že v tom nejsem sama, nabídla pochopení i naději, že změna je možná – sama byla jejím důkazem. A právě to mi tehdy dalo sílu něco zkusit jinak. I díky této zkušenosti věřím, že práce peer konzultanta má hluboký smysl.
V roli peer konzultantky nevystupuji jako odborník, který má recept na život a vyřešené všechny trable. Jsem člověk, který si sám prošel těžkým obdobím – a právě díky tomu mohu být dnes druhým nablízku. Ke klientům nepřistupuji z pozice někoho, kdo je „výš“ nebo „níž“. Jsme na stejné úrovni. Často nás spojují podobné životní zkušenosti – a právě v tom vzniká prostor pro porozumění.
Blízký je mi i koncept zotavení (recovery), který chápu jako cestu k plnohodnotnému životu navzdory psychickému onemocnění. Jak jej definuje William A. Anthony (1993), zotavení není totéž co úplné uzdravení – je to hluboce osobní proces změny postojů, hodnot, pocitů, cílů, dovedností a rolí. Zahrnuje víru v to, že i se symptomy může člověk žít smysluplný život, a že podpora, důvěra a naděje jsou jeho klíčovými prvky. Důležité je pro mě i pojetí fází zotavení, jak je popisují Wilken a Hollander (2015).
Na téhle práci mě těší i to, že mé životní zkušenosti – byť často náročné – mohou být přeměněny v něco smysluplného. Pokud díky mému sdílení někdo získá trochu klidu, odvahy nebo naděje, má to pro mě velkou hodnotu. A zároveň se díky této práci stále učím i já. Každý příběh, každý klient je pro mě, ačkoliv to zní jako velké klišé, cennou zkušeností. Připomíná mi, že mnohdy nejsme tak sami jak si myslíme a že někdy může pomoci i málo – upřímná pozornost, bezpečný prostor a ochota být s druhým v tom, co právě prožívá.
Smysl a proč to dělám
Když jsem během své praxe na OSPODu sdílela, že jsem si jako dítě prošla rozvodem rodičů, netušila jsem, že právě tahle osobní zkušenost se může stát nástrojem pomoci druhým. Tehdy jsem poprvé slyšela o organizaci Jak Dál? z. s. a o možnosti stát se peer konzultantkou – tedy člověkem, který využívá vlastní příběh jako zdroj podpory a porozumění pro ostatní. O rok později jsem se přihlásila do výběrového řízení a poprvé veřejně sdílela svůj příběh. Bylo to náročné, ale zároveň osvobozující. Najednou jsem viděla, že to, co jsem si prožila, nemusí být jen bolestivou vzpomínkou, ale také smysluplným nástrojem. Mojí hlavní motivací byla touha pomáhat – nabídnout dětem a rodinám, které procházejí rozchodem či rozvodem, podporu a pochopení, které jsem tehdy sama potřebovala.
Být peerem znamená pomáhat jinak – ne jako odborník, ale jako člověk, který rozumí, protože něco podobného zažil. V této roli je místo pro autenticitu, empatii a rovnocenný vztah. Peer konzultanti přinášejí do systému pomoci nový pohled – ten zkušenostní, lidský, často velmi přímý a hluboce působivý. Práce peer konzultanta mi dává hluboký smysl, protože v ní mohu spojit osobní zkušenost s profesním růstem. Cítím, že mám možnost přispět k tomu, aby systém péče o děti a rodiny byl citlivější a otevřenější. Zároveň mě tato role neustále rozvíjí – učím se, rostu a lépe chápu nejen druhé, ale i sebe. Být peerem pro mě není jen práce. Je to způsob, jak dát svému příběhu smysl a být oporou těm, kteří právě procházejí tím, čím jsem kdysi prošla i já.
Síla příběhu
Jedním z nástrojů peera je příběh. Peer příběh má zvláštní sílu – dotýká se nás jinak než rady, poučky nebo návody. Je to osobní zkušenost člověka, který sám prošel náročným obdobím a rozhodl se o svou cestu podělit. Peer příběh přináší naději tam, kde ji člověk ztrácí, protože ukazuje: „Taky jsem tím prošel. Znám to. A nebyl to konec.“ Ve světě, kde se často bojíme mluvit o svých slabostech, může být sdílený příběh tím, co prolomí ticho, odbourá stud a otevře prostor pro změnu.
Dobře zpracovaný příběh je pravdivý, konkrétní a zároveň bezpečný – jak pro toho, kdo ho sdílí, tak pro toho, kdo ho poslouchá. Obsahuje nejen těžké chvíle, ale i momenty, kdy se něco pohnulo, kdy člověk začal chápat sám sebe, kdy zažil úlevu nebo udělal malý krok k lepšímu. Nejde o dramatický výčet všeho špatného, ale o lidský a nadějeplný rámec, který druhým ukazuje, že změna je možná.
Při práci s peer příběhem je důležité myslet na to, co chceme sdělit a proč. Není nutné sdílet všechno. Důležité je mluvit autenticky, s respektem k sobě i k těm, kdo příběh uslyší. Peer příběh může zaznít v rozhovoru, na skupině nebo být sepsán – a pokaždé může fungovat jinak. Někdy se sdílí celý, jindy se peer připojuje do rozhovoru skrze okamžiky, které zažil, dokáže předat zkušenost, emoci a ukázat na cestu, kterou si prošel. Jeho síla je v opravdovosti. A právě proto má schopnost inspirovat, otevírat dialog a budovat důvěru.
Výzvy a limity, kterým jako peeři čelíme
Role peer konzultantky pro mě není jen o tom, že mám vlastní zkušenost, ale i o tom, že s ní musím umět vědomě pracovat. A to je někdy dost náročné. Vracím se ke svému příběhu pořád dokola – vyprávím ho klientům, přemýšlím nad tím, jak moc a co vlastně sdílet. Někdy mi to připomene věci, které jsem si myslela, že už mám dávno zpracované. Jsem tak pořád v pohybu – učím se nastavovat si hranice, všímat si, kdy už je toho na mě moc, kdy potřebuji zpomali nebo o tom mluvit s kolegy. Peer práce je pro mě hodně o rovnováze – mezi osobním a profesním, mezi tím, co cítím já a co potřebuje klient. A někdy to prostě není jednoduché sladit.
Co je také výzvou, je naše postavení v týmu nebo v systému vůbec. Peer role pořád není běžná, spousta lidí přesně neví, co děláme, a musíme to znovu a znovu vysvětlovat. Ne každý to chápe nebo respektuje. A někdy je těžké si to obhájit, zvlášť když máte pocit, že „nejste dost odborník“. Přitom právě ta osobní zkušenost je to, co má obrovskou hodnotu. Jenže s tím někdy bojujeme i my sami – objevují se pochyby, jestli je to dost, jestli děláme svou práci dobře, jestli to, co říkáme, má váhu. A právě proto je pro mě důležitý tým, kde mám oporu, kde se nebojím mluvit o tom, co se mi honí hlavou.
Do toho všeho se přidává i práce s příběhy klientů – někdy jsou fakt silné a člověka zasáhnou víc, než čekal. Proto je potřeba se pořád učit vnímat svoje limity, nebýt na to sám a pečovat také o sebe. Nejde být pořád ten silný a chápající. I já někdy potřebuju podporu, klid nebo jen čas být chvíli mimo. A to je v pořádku.
Spolupráce v týmu organizace Jak Dál? z.s.
Týmovost a moje zapojení do týmu Jak dál? z.s. hraje velkou roli a to zejména v pocitu bezpečí a podory od druhých. Role peera znamená mimo jiné to, že jdeme takzvaně „s kůží na trh“ – sdílíme svůj příběh, své emoce a zkušenosti. Je ale skvělé vědět, že na to nejsme nikdy sami. Než peer začne docházet na konzultace s klienty, prochází čtyřdenním školením pod vedením mentora. Ten je po celou dobu průvodcem, na kterého se může peer obracet s metodickými otázkami ohledně práce, ale i v osobních záležitostech. V našem týmu tuto roli zastává psycholog a mentor peerů Martin – je tím, kdo se o peery stará, podporuje je a odborně vede v jejich začátcích i během celé spolupráce.
Vzdělávání trvá čtyři až pět dnů, každý z nich přibližně osm hodin. Během těchto dnů se seznamujeme s fungováním organizace, rolí peera i s tím, jak probíhají konzultace a další aktivity, kterých se může peer účastnit. Důležitou součástí je i reflexe vlastních zkušeností, včetně citlivých témat. Není třeba se toho bát – mentor je tu po celou dobu pro nás, pomáhá nám projít tímto procesem bezpečně a s respektem. V závěru školení nám také pomůže doladit detaily našeho příběhu, abychom byli připraveni na první setkání s klientem.
Na konzultaci nikdy nejdeme sami – v organizaci fungujeme v tandemu. Znamená to, že peer je vždy součástí týmu. Konzultaci s klienty vede vždy zkušený odborník, sociální pracovník nebo psycholog. Před každou konzultací je důležité přijít přibližně o 30 minut dříve, abychom si s kolegy mohli říct, co klient řeší a co se bude probírat. Do samotného rozhovoru se peer zapojuje buď podle vlastního uvážení, nebo na výzvu odborníka. Po skončení je vždy prostor na sdílení, otázky a případné emoce, které se v nás mohly během setkání objevit.
Peer konzultanti se také pravidelně setkávají na intervizích, které se konají jednou za šest týdnů a trvají 90 minut. Jsou to bezpečná a podpůrná setkání určená pro sdílení toho, co se daří i co nás trápí, pro výměnu zkušeností, nápadů a hledání možných zlepšení v rámci organizace. Je to prostor, kde se propojuje s ostatními peery. Každé druhé intervize se účastní také celý tým a je zde prostor řešit i věci s ostatními kolegy.
Kromě toho máme jako peer konzultanti možnost využít individuální podporu ať už v podobě rozhovoru s mentorem, metodikem nebo jiným pracovníkem z týmu. A když potřebujeme sdílet něco spíš neformálně, můžeme se jednoduše obrátit na jiného peera. V našem týmu je prostor pro podporu, bezpečí a důvěru a to je pro naši práci naprosto klíčové.
Co všechno děláme
Na práci peer konzultantky mě baví i její pestrost a rozmanitost. Tato role mi umožňuje setkávat se s lidmi v různých životních situacích, věků a prostředí.
V rámci individuálních konzultací se věnuji dospívajícím a mladým dospělým, kteří procházejí náročnými obdobími, ale i rodičům. Díky vlastní zkušenosti mohu nabídnout nejen porozumění, ale i praktické strategie, které mi samotné pomohly.
Pravidelně také navštěvuji školy, kde vedu workshopy zaměřené na duševní zdraví, zvládání stresu a budování odolnosti. Tyto interaktivní setkání poskytují studujícím prostor pro otevřenou diskusi a sdílení, čímž přispívají k destigmatizaci psychických obtíží.
Další významnou součástí mé práce je účast na seberozvojové skupině GYM pro mladé, kde vytváříme bezpečné prostředí pro sdílení zkušeností a vzájemnou podporu. Tato skupina pomáhá účastníkům rozvíjet sebevědomí a nacházet nové perspektivy.
Kromě přímé práce s klienty se příležitostně zapojuji i do osvětových aktivit, jako jsou webináře pro veřejnost, kde sdílím své zkušenosti a podporuji otevřený dialog o duševním zdraví. Také se podílím na tvorbě informačních materiálů a kampaní, které mají za cíl zvýšit povědomí o možnostech podpory a zotavení.
Tato různorodost činností mi umožňuje neustále se rozvíjet a přinášet hodnotu nejen jednotlivcům, ale i širší komunitě. Věřím, že sdílením a autentickým přístupem lze inspirovat ostatní k hledání vlastních cest k duševní pohodě.
Kdo je peer konzultant a kde působí
Pojem peer pochází z angličtiny a v českém kontextu se nejčastěji překládá jako vrstevník. Přesný překlad však není ustálený a význam tohoto slova se může lišit v závislosti na kontextu. Obecně označuje osoby, které spojuje určitá společná charakteristika, například zájmy, místo bydliště nebo sdílená zkušenost se zdravotním postižením (Foitová et al., 2014, s. 11–12).
Peer konzultant je osoba, která má osobní zkušenost s náročnou životní situací a je schopna o této zkušenosti otevřeně hovořit. Ve své práci s klienty čerpá z vlastního příběhu, čímž může nabídnout naději, motivaci a emocionální podporu. Součástí jeho role je také poskytování zpětné vazby. Klíčovým předpokladem pro výkon této role je však to, že peer konzultant již prošel procesem zotavení – bez něj by nebylo možné bezpečně a efektivně pomáhat druhým (Foitová et al., 2014, s. 11–12).
Peer konzultanti dnes působí zejména v komunitních službách, centrech duševního zdraví a v menší míře také v psychiatrických nemocnicích. Právě v nemocniční péči je jejich zapojení komplikováno absencí legislativního ukotvení této pozice a jejího zařazení do oficiální Národní soustavy povolání. V komunitní oblasti je situace o něco příznivější – peer konzultanti zde často tvoří součást multidisciplinárních týmů. Ani zde však není jejich pracovní postavení dostatečně upraveno legislativně, což přináší řadu praktických obtíží (Chrtková, Součková, 2022, s. 47, [online]).
Národní akční plán pro duševní zdraví 2020–2030 si klade za cíl tuto situaci změnit. Jedním z jeho záměrů je vytvořit legislativní rámec pro výkon pozice peer konzultanta. Navrhuje se, aby byla tato pracovní pozice definována buď jako „pracovník v sociálních službách – peer konzultant“ ve smyslu zákona č. 108/2006 Sb., nebo jako „ošetřovatel – peer konzultant“ podle zákona č. 96/2004 Sb., který se týká nelékařských zdravotnických profesí (Anders a kol., 2020, s. 53, [online]).
Přečtěte si víc v odborné literatuře. Nás inspirovali tyto zdroje:
CHRTKOVÁ, Dana, SOUČKOVÁ, Marie. Vzdělávání a zaměstnávání peer konzultantů v zahraničí a v ČR: Výstup Pracovní skupiny k uživatelům péče. Online. 2022. Dostupné z: https:/www.reformapsychiatrie.cz/sites/default/files/2022-10/Vzdělávání%20a%20zaměstnávání%20peer%20konzultantů_analýza.pdf. [citováno 2025-04-17]
ANDERS, Martin a kol. NÁRODNÍ AKČNÍ PLÁN PRO DUŠEVNÍ ZDRAVÍ 2020-2030. Online. 2020. Dostupné z: https://mzd.gov.cz/wp-content/uploads/2020/01/Národní-akční-plán-pro-duševní-zdraví-2020-2030.pdf. [citováno 2025-04-17]
FOITOVÁ, Zuzana a kol., 2014. Zapojení peer konzultantů do péče o duševní zdraví: Manuál [online]. Praha 3: Centrum pro rozvoj péče o duševní zdraví [cit. 2025-04-19]. Dostupné z: https://www.cmhcd.cz/cmhcd/media/media/ke%20stazeni/centrum/manual_zpk_web.pdf
ANTHONY, William A. Recovery from mental illness: The guiding vision of the mental health service system in the 1990s. Psychosocial Rehabilitation Journal, 1993, roč. 16, č. 4, s. 11–23. DOI: 10.1037/h0095655.
WILKEN, Jean Pierre a HOLLANDER, Dick. Zotavení: Proces změny u lidí s duševním onemocněním. Praha: Triton, 2015.
Tyto materiály vznikly v rámci projektu Standardizace při zapojení peera do poradenství rodinám v rozchodu/rozvodu, reg. č. CZ.03.02.02/00/22_027/0001203. Projekt je financován z operačního programu Zaměstnanost plus.
