Dospívání je samo o sobě velká jízda. A dnešní svět k tomu přidává spoustu dalších nároků. Na výkon, na sebevědomí, na dokonalé tělo, na přizpůsobení se všemu a všem. Nejde jen o škola–volný čas. Někdy je toho prostě moc.
Pojďme pomoct dětem a mladým lidem hledat a udržovat rovnováhu. V tom, co prožívají, co od sebe očekávají, i v tom, co od nich čeká okolí.
Proč právě tato témata?
Ze zkušenosti víme, že žádné téma není moc obyčejné, aby nestálo za řeč. Dospívající za námi nejčastěji přicházejí s tím, že:
Proto se věnujeme šesti oblastem, které na jejich životy mají zásadní vliv – a často i bez povšimnutí rozhodují o tom, jak se cítí.
Zdravý životní styl
Zdravé jídlo, pravidelný pohyb a dostatek spánku nejsou jen „bonus navíc“. Jsou to základy, které mají přímý vliv na náladu, odolnost a energii. Dospívající, kteří mají alespoň nějaký pohyb a pravidelný režim, se cítí lépe fyzicky i psychicky.
Odpočinek
Odpočívání není lenost. Bez kvalitního spánku a času na regeneraci mozek i tělo postupně přestávají fungovat. Dlouhodobý nedostatek odpočinku se může projevit problémy s učením, náladou i zdravím.
Smysluplný volný čas
Volno není prázdnota, kterou je potřeba jen „nějak přežít“. Když mladí lidé najdou aktivitu, která jim dává smysl a radost, zvyšuje se jejich sebevědomí i schopnost navazovat vztahy.
Volba studia a profese
Už v pubertě se od nich čeká, že budou mít jasno. Jenže orientovat se v tom, co chci dělat a kým být, není snadné. Podpora při hledání směru pomáhá předejít stresu, úzkostem i pocitu, že selhávají.
Vztahy s druhými
Silné a bezpečné vztahy jsou jedním z nejdůležitějších ochranných faktorů duševního zdraví. I proto jsme se vztahům věnovali i v předchozích našich materiálech – a budeme na to navazovat dál.
Sebepoznání
Porozumět sám sobě je pro dospívající obrovsky důležité. Znalost svých vlastností a uvědomění si vlastních potřeb jim pomáhá zvládat stres, tlak okolí a budovat zdravé vztahy.
Máte doma dospívajícího a nejste si jistí, co prožívá a jak mu být oporou?
Ozvěte se nám…
+420 604 267 221
info@jakdal.eu
Pár vět pro rodiče
Zdravý životní styl u rodičů: Není to o dokonalosti
Být rodičem je často o tom, co všechno potřebuješ stihnout. Ráno svačiny, škola, práce, odpoledne kroužky, úkoly, večer praní, uklízení, vaření, usínání u Netflixu… A zdravý životní styl? Ten často končí jako položka, na kterou už prostě nezbyla energie ani čas.
Ale právě proto je důležité se k němu vracet. Ne jako k povinnosti. Ale jako ke zdroji. Energie, rovnováhy, zdraví.
Zdravý životní styl není jen o jídle a pohybu. Je to i spánek, vztah k sobě, to, jak se cítíš v těle i v hlavě. A někdy to začíná u úplně malých věcí – jako je sklenice vody, pět minut ticha, nebo rozhodnutí, že se tenhle týden půjdeš projít i bez dětí, aspoň na chviličku.
Zdravý životní styl není luxus, ale nezbytnost, aby tvé fungování bylo udržitelné, a aby tě nezačalo omezovat tvé zdraví – ať už to fyzické, nebo duševní. Najdi pro sebe a pro své zdraví trošku víc prostoru!
Odpočinek jako nutnost, ne luxus
Rodičovství často znamená: jedu, i když nemůžu. Funguješ v módu „musím“, a i když je tělo unavené, hlava ti pořád říká „ještě tohle“.
Ale dlouhodobě bez odpočinku to nejde. Nejen kvůli tobě, ale i kvůli dětem. Protože děti nevnímají jen to, co říkáš – ale hlavně to, jak se cítíš. Jsou často vnímavější, než si myslíme.
Odpočinek nemusí být wellness víkend. Může to být 10 minut na kávu bez mobilu. Tichý večer. Ráno bez zpráv. Odpoledne bez plánu. Pauza mezi dvěma požadavky.
Ač nám někdy přijde, že zvládneme všechno a že umíme své tělo přesvědčit, že mu stačí 5 hodin spánku a svou hlavu naprogramovat tak, že nepotřebuje volný čas, opak je pravdou. Umíme být velmi flexibilní a přizpůsobit se náročnějšímu období. Po tom by ale mělo přijít období klidnější, aby bylo vše zase v rovnováze. V opačném případě se může stát, že nás může tělo či hlava zradit rychleji, než bychom čekali.
Pamatujte, i rodiče jsou lidé, se svými kapacitami i chybami. Ne stroje.
Volný čas jako prostor pro člověka, ne jen pro roli
Představ si situaci, že ti náhle odpadlo nějaké vyřizování máš volné odpoledne. Využiješ ho pro sebe, nebo ho zaplníš povinnostmi, které „ještě je potřeba stihnout“?
Volný čas je někdy to poslední, co v kalendáři zbývá. A přitom právě on ti může pomoct cítit se znovu jako člověk – nejen jako rodič, zaměstnanec, partner*ka.
Možná jsi na to zapomněl*a. Možná máš pocit, že už tě nic nebaví. Možná jsi se dlouho na nic netěšil*a. Možná žiješ v nekonečném kole povinností bez únikového východu. Možná jsi dokonce v takovém módu přežití.
To nevadí. Vždycky je možnost něco změnit. Začni u hledání malých momentů volného času. Úseků času bez plánu, anebo s plánem – ale s takovým, jaký si přeješ TY. I objevování volného času může být cesta. Na které můžeš zase objevit sebe samého*samotnou a větší chuť do života.
Škola a výkon dětí: Co opravdu potřebují?
Známky. Výsledky. Přijímačky. „Jak jim to jde?“ „Jak dopadli?“ „Co bude dál?“
Tyhle otázky padají často. Od učitelů, prarodičů, známých. A možná si je kladeš i ty sám*a.
Chceš, aby tvoje dítě mělo možnosti. Aby si jednou mohlo vybrat. Aby nepřišlo o šanci.
Ale tlak na výkon může v dítěti postupně vytvořit pocit, že je oceňované jen tehdy, když se mu daří.
Že chyba je problém. Že výsledek je víc než úsilí.
A že hodnota člověka je měřitelná – podle známek, medailí na školních olympiádách nebo výběru střední školy.
Jenže dítě potřebuje víc než motivaci k výkonu. Potřebuje bezpečí. Jistotu, že i když selže, doma má pořád své místo. Že má cenu i tehdy, když se zrovna nedaří.
Náš zájem o školu může být láskyplný, ale i neúmyslně kontraproduktivní. Někdy stačí změnit tón, způsob, nebo chvíli jen mlčet.
Nejde o to školu podceňovat. Jde o to, aby z dítěte nevyrůstal někdo, kdo se celý život bojí, že není dost. A který si může sám sebe vážit jen tehdy, když je dostatečně výkonný a úspěšný.
Nejistota z budoucnosti: Když si nejsi jistý ani ty
„Nevím, co dál.“
Možná to slyšíš od svého dítěte. A možná si to říkáš i ty sám*a.
Budoucnost se někdy zdá jako velká mlha – plná možností, ale bohužel bez mapy.
A jako rodič se můžeš cítit bezmocně.
Protože bys měl*a vést. Pomoct rozhodnout. Uklidnit. Ale jak to udělat, když ani ty si nejsi jistý, co je správné a kudy chceš jít?
Nejistota ale není selhání. Je to přirozená součást dospívání – a velmi často i dospělosti.
Nemusíš mít odpovědi. Někdy je mnohem důležitější zůstat přítomný.
Být vedle. Unést ticho a dát prostor. Nechat otázku viset ve vzduchu bez okamžitého řešení.
Dítě, které se v nejistotě necítí samo, si může dovolit hledat. Zkoušet. Chybovat.
Dítě, které cítí tlak na výkon, se nejčastěji zastaví, ztuhne, nebo se přizpůsobí okolí, i když uvnitř nechce.
Nemusíš vědět, co bude. Stačí vědět, že tady jsi.
Vztahy v rodině: Co slyší děti, když nemluvíme
Rodina a vztahy v ní nejsou jen o tom, co se říká. Ale i o tom, co se neříká.
O tom, jak se u vás doma mlčí. O tom, jak vypadá hádka. O tom, jestli se po ní něco změní.
Děti vnímají atmosféru mnohem dřív, než vnímají obsah slov.
Možná tě překvapuje, že se dospívající dítě uzavírá. Nechce mluvit. Reaguje podrážděně nebo vůbec. Ale za tím často není neúcta. Je za tím možná zkušenost, že mluvit nepomáhá. Že není prostor pro slabost, nebo že se těžké věci zametají.
Blízkost neroste z ideálních rozhovorů, ale z opravdovosti.
Z toho, že dokážeme být u zklamání. Že uznáme vlastní chybu. Že se dokážeme ptát, ale i naslouchat.
A i když se ti zdá, že dítě „nevnímá“, že „neodpovídá“, vztah se tvoří.
Každým pohledem. Tónem. Reakcí v těžké chvíli.
Tvoje přítomnost má větší váhu, než si možná myslíš.
Sebepoznání rodiče: Když je těžké být sám se sebou
Rodičovství umí být zrcadlem.
Najednou víc přemýšlíš o tom, jak se chováš. Co předáváš. Co tvoje dítě odkoukává.
A taky možná zjistíš, že jsi sám*a sobě trochu vzdálený.
Že vlastně nevíš, co tě baví. Že jedeš na autopilota. Že víc plníš povinnosti, než žiješ.
A i když si říkáš „teď není čas se řešit, důležité je dítě“, opak je pravdou.
Když ztratíme kontakt sami se sebou, těžko navazujeme skutečný kontakt s někým jiným.
Děti často nevnímají, co jim říkáme – ale jak žijeme. A když vidí rodiče, který si umí říct o pauzu, o pomoc, který zná svoje hranice, je to lekce, kterou žádná výchovná poučka nepřekoná.
Není to o dokonalosti.
Ale o odvaze být sám se sebou. I když je to těžké.
I když jsme unavení. I když máme pocit, že jsme to měli zvládat líp.
Pár vět pro teens
Zdravý životní styl - to není dieta, ale rovnováha
Možná máš pocit, že „žít zdravě“ znamená jíst jen salát, sportovat každý den a vstávat v 5:00 na jógu.
Ale o tom to není.
Zdravý životní styl není challenge a už vůbec ne soutěž.
Je to souhra malých návyků, které ti pomáhají cítit se dobře – fyzicky, ale i psychicky.
A taky je úplně OK, když ti to někdy nejde.
Mrkni na 5 věcí, které se dají dělat bez stresu, výčitek a tabulek. Prostě ve svém tempu.
A ještě něco – pokud cítíš, že nejsi v rovnováze hned v několika z těchto oblastí, nesnaž se od zítřka všechny radikálně změnit.
- Vyber si jednu
- Rozhodni se, co pro sebe v této oblasti chceš dělat
- Pozoruj jak to ovlivňuje tvé tělo, energii a náladu.
Odpočinek se nerovná lenost
Odpočinek není lenost. Dát si pauzu není selhání.
Znamená to, že bereš vážně svoje tělo i hlavu.
Možná cítíš přetažení, únavu. Ale necítíš se „oprávněně unavený*á“, protože toho „děláš málo“
Realita? Už jen být dospívající v dnešní době je slušnej výkon. Působí mnoho tlaků ze všech stran. A vypnout bývá těžší a těžší.
Mrkni na 5 myšlenek o odpočinku, které mohou změnit způsob, jak o něm přemejšlíš.
Volný čas: Když nuda přestává být jen nuda
Někdy máš volno a hlava říká „Yes!“, ale zároveň nevíš, co dělat.
Jindy je času málo – a i kdybys ho měl*a, stejně bys ho nejradši strávil*a scrollováním.
Tohle je úplně normální.
Ale pokud cejtíš, že tě to často spíš vyčerpá než dobije, možná je čas zjistit, co ti fakt dělá dobře.
Volný čas totiž nemusí být produktivní. Měl by být hlavně tvůj.
Zkus si všimnout, co tě těší, co tě unavuje, a co ti chybí.
Nech se inspirovat 5 otázkami, které tě můžou nasměrovat zpátky k sobě.
Škola a tlak na výkon: Když nestačí ani jedničky
„Musím být nejlepší. Jinak nejsem dost.“
„Co když to pokazím?“
„Co když zklamu ostatní?“
Možná tyhle myšlenky znáš.
A nejsi v tom sám*a.
Škola často vytváří dojem, že tvoje hodnota se měří známkami.
Ale ty jsi mnohem víc než číslo v třídní knize.
Mrkni na 5 vět, které ti můžou připomenout, že výkon není všechno.
A že i když někdy nemáš jistotu, děláš to, jak zrovna nejlépe dovedeš. A to stačí. To je DOST.
Práce a budoucnost – nejistota není selhání
„A co chceš dělat po škole?“
Možná tu otázku slýcháš často. A možná tě trochu děsí.
Protože co když to ještě nevíš?
Co když se bojíš, že si vybereš špatně?
Dospívání není jen o hledání školy nebo budoucí kariéry, ale i o hledání sebe.
A to je proces. Může být zmatenej, pomalej, nejasnej – a přesto úplně OK.
Mrkni na 5 vět, které ti možná přinesou trochu klidu do přemýšlení o budoucnosti.
A připomenou, že i v nejistotě můžeš růst.
Vztahy – není to jen o tom být s někým
Vztahy nejsou jen o tom být s někým.
Vztahy jsou pro většinu z nás důležité.
Ale zároveň často přinášejí zmatek, nejistotu, často i bolest.
Možná máš kolem sebe spoustu lidí, ale stejně si někdy připadáš osamotě.
Možná nevíš, co je „normální“, co už ne, a co vlastně chceš TY.
Tohle všechno v sobě řeší spousta dospívajících.
Nejsi v tom sám*a.
Mrkni na 5 vět, které ti můžou pomoct vztahy víc chápat. A taky sebe v nich.
Sebepoznání – cesta, která nikdy nekončí
Někdy je těžké odpovědět na otázky jako:
„Co mě vlastně baví?“
„Kdo jsem, když nejsem jako někdo jinej?“
„Proč se cejtím, jak se cejtím?“
Sebepoznání není cíl, ale proces. A není na něj žádnej přesnej návod.
Jde o to všimnout si, co se v tobě děje. Co ti dává smysl. Co ti nedělá dobře.
A o odvahu bejt sám*a sebou, i když tomu okolí ne vždycky rozumí.
Mrkni na 5 vět, které ti můžou pomoct na cestě k sobě.
Bez tlaku. Ve svém vlastním tempu.
Tento seriál jsme pro vás připravili díky podpoře MPSV Rodina a Jihomoravského kraje.
