U nás si můžete ulevit i nadávkou. Nehodnotíme vás.

Danka Kroutilová je často tou první, s kým se v naší organizaci potkáte. Vyslechne si Váš příběh a navrhne možnosti, jak vaši situaci řešit a propojí vás s dalšími kolegy z Jak Dál?. Přečtěte si o ní více.

Danko, jak bys popsala svou práci?

„Obvykle se v Jak Dál? jako první potkáte se mnou, ale může se stát, že pokud se domluvíme, tak už na první setkání přizveme další kolegy, kteří by vám mohli být užiteční. Naším úkolem potom zpravidla je vyslechnout příběh, zjistit, co by vám mohlo pomoci a podpořit vás tak, jak budete potřebovat, třeba v roli rodiče, manžela/ky partnera/ky, atd.“ Chodí k nám rodiče s dětmi v různých situacích. Před rozvodem/rozchodem, i během něj, když čelí nějaké krizi, například v manželství, úmrtí v rodině, řeší problémy s dětmi, náhradní rodinná péče…“

Co tě baví na práci v Jak Dál?

„Baví mě práce s lidmi. Ať už s dospělými nebo s dětmi. Líbí se mi ta rozmanitost, každý přichází s jiným příběhem a já je můžu situací provést a podpořit je. Navíc, už na gymnáziu mě oslovila sociální práce, dělala jsem osobní asistenci a velmi mě to naplňovalo. Pomáhat druhým. Později jsem vedla i tábory nebo výtvarný kroužek pro děti s handicapem. “

Jak ses k této práci dostala?

„Po studiu jsem pracovala v sociálně aktivizačních službách a potom jako terénní sociální pracovník na OSPOD. Byla to velmi rozmanitá práce, vyslechla jsem mnoho příběhů. Bohužel jsem ale v praxi často nevnímala, že by byl v případě konfliktu rodičů na prvním místě zájem dítěte. Jen jsem hasila, co už hořelo, ale velmi mě limitoval „úřednický stůl“. Jsem ráda, že v Jak Dál? máme dostatek prostoru, a to i na emoce. Není žádný problém dát jim průchod a ulevit si třeba i nějakou tou nadávkou 😊 My vás nehodnotíme. Jsme s vámi.“

Jaká je tvoje kvalifikace?

„Mám vystudovanou Pedagogickou fakultu Univerzity palackého bakalářský obor Pedagogika – sociální práce a magisterský obor Sociální pedagogika na Fakultě humanitních studií Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Aktuálně jsem v terapeutickém výcviku, který mne posouvá k tomu, abych rodičům mohla ještě více porozumět a posunout je dál (ke změně).“

Co prozradíš o sobě?

„Jsem vdaná, mám dceru Annu a psa Arisbe. Od dětství ráda tvořím a pomáhám ostatním. Byla jsem členkou Mládeže Českého červeného kříže, vychovatelka na školách v přírodě, vedoucí dětských táborů, osobní asistentka. Kromě práce s rodiči a dětmi mám ráda turistiku, vycházky se psem a kreativní činnost.“

Chtěla bys něco vzkázat klientům nebo zájemcům o naše služby?

„Nebojte se projevit emoce. Přijmout sebe a svou situaci. I když na ni není jednoduchá odpověď. Nebojte se oslovit nás nebo další odborníky, říct si o podporu. Pracujte na otevřenosti mezi dítětem a rodičem. Někdy je pro děti těžké svěřit se rodiči, když vědí, že ho to zraňuje a bolí. Není to špatně nebo divné, že se bude dítě bavit s někým jiným.“