Říct si o podporu, pomoc, radu je naprosto v pořádku!
Tereza Vránová se před lety rozhodla založit naši organizaci. Chtěla mít kolem sebe tým lidí, kteří budou pracovat na věcech, které dávají smysl a budou užitečné. Díky její vizi a dynamické povaze teď můžeme pomáhat rodinám, které se potýkají s náročnými životními změnami.
Jak bys popsala svou práci?
„Vedu náš tým, řídím projekty a organizaci. Chci vytvářet příjemné prostředí pro naše klienty. Aby se cítili bezpečně, důvěřovali nám a vnímali, že spolupráce s námi jim pomáhá. Je pro mě důležité, aby se dobře cítili i kolegové v týmu. Ti totiž provází rodiny v obtížné situaci a jsou jim oporou. Poskytuji metodické vedení kolegům a odborníkům z dalších organizací“.
Proč se věnuješ této práci?
„Naplňuje mě to, že naše práce má smysl. Když jsou klienti spokojení, líbí se jim u nás a spolupráce jim něco přináší. Moc ráda vidím, když si i muži chválí naši spolupráci. Je to někdy pro ně těžké setkání, ale pak jej hodnotí jako velmi přínosné. To mě vždy moc potěší, protože muži často bývají nedůvěřiví vůči terapeutům a psychologům. Proto jsem se rozhodla založit organizaci, kde lidé, kteří k nám přicházejí, budou na prvním místě. Také mě naplňuje, že i kolegům se tu líbí a cítí se dobře.“
Máš ještě prostor věnovat se klientům?
„Času pro klienty je bohužel méně než dřív, ale vnímám, že když se naše organizace rozrostla, můžeme pomáhat více rodinám, a to je opravdu důležité. Pokud to jde, pracuji zejména s dětmi. Pomáhám jim pochopit pocity, které prožívají – oni i rodiče. Nejsou na to sami. Situace může být náročná, ale proto jsem tu já. Můžeme se potkat a ráda je vyslechnu, při práci využíváme pohádky, postavy, superhrdiny. Je zajímavé, že když na nesnázi koukáme jinak, problém se od nich jakoby oddělí. Pro pracovníka je to někdy náročné, otevírá komnatu představivosti, je to obrovský „tréning hlavy“, nejedeme v zajetých kolejích. Ráda s dětmi (i dospělými, kteří jsou tomu otevřeni) používám metodu Sandplay, kdy můžeme využít představivost a kreativitu. Klient nemusí využívat tolik slov a na svoji situaci se může podívat s odstupem a nadhledem. Pomáhám mu přemýšlet nad tím, co v písku vytváří, staví, projektuje a jak to souvisí s jeho životní situací.“
Jaká je tvoje kvalifikace?
„Studovala jsem Střední zdravotnickou školu a pak Vyšší odbornou školu Caritas ve spojení s Cyrilometodějskou teologickou fakultou, obor Charitativní a sociální práce. Díky zdravotnické škole jsem získala praktické zkušenosti, které jsem pak využívala při práci sociální pracovnice, s rodinami jsem v terénu pracovala 6 let a pak také v mediačním centru. Mám výcvik v Sandplay a v mediačních technikách. Práci jsem se věnovala i při obou rodičovských ,,dovolených”.
Aktuálně procházím teraputickým sebezkušenostním výcvikem Edukační rodičovské terapie, který ukazuje, jak si přenášíme vzorce z naší původní rodiny a je na nás jestli v tom budeme fungovat dál nebo je změníme, protože nám způsobují problémy – s partnerem, v komunikaci s dalšími lidmi, v soukromém a pracovním životě. Porozumění tomu, proč se chováme nějakým způsobem, nám může být v životě hodně přínosné a může nám to ukázat novou cestu. “
Co prozradíš o sobě?
„Mám dvě dcery a manžela. Mým třetím dítětem je moje práce. Manžel mi jednou řekl, že je divné, že nemám moc koníčků. Tehdy jsem si uvědomila, že pokaždé, když jdu do práce, se vlastně věnuji svému koníčku. Baterky dobíjím při cestování nebo sportu – kolo, běh, běžky, čtení knížek. Taky mám ale ráda sluníčko a dobré víno. “
Chtěla bys něco vzkázat klientům nebo zájemcům o služby organizace?
„Když se něco důležitého v životě mění, zaniká a rozpadá se, není to jednoduché. Říct si o podporu, pomoc, radu je naprosto v pořádku. Platí rčení: „Sdílená starost, poloviční starost“.
Jsme tu pro Vás! Vždy, když potřebujete porozumění, pochopení, podporu. Pomůžeme Vám přijít na další možnosti, které sami kvůli náročnosti situace třeba nevidíte. Společně se taky lépe zorientujeme v tom, co můžete, nemůžete, co potřebujete, co chcete.“
